Imagologická kola se otáčejí
Svět je krutý!
S autoritářským režimem máme své zkušenosti. Doba pluralitní demokracie se sice svobodou zaklíná, ale postupně nám pod rukama svobodu rozpouští. Jedno nepsané pravidlo za druhým o tom, co nosit, kdy a jak se vyjadřovat, uniforma v práci či ve škole, a jiné druhy výpalného za život v dostatku. Na příkladech ikon popu Marylin Monroe a Michaela Jacksona tušíme, jak se moc páruje s bezmocí. Roger Garaudy se ani příliš neusmíval, když psal o svobodě svobodné lišky ve svobodném kurníku.
Udržovat paměť bylo smyslem malby víc jak pět století. Jak by nám mohla jakákoli čistá estetika postačit! Simona Blahutová není tak poeticky drásavá jako Anselm Kiefer. Nejde jí o hroby minulosti. Jejím cílem je vnímat a odhalovat nástrahy přítomnosti a zachovat si nárok na svobodnou budoucnost. Hledá zlomové okamžiky, fotografické momentky, esence odhalené skutečnosti za líbivou fasádou. Využívá malbu, spreje, fotografie, koláže, transparentní materiály, potištěná plexiskla nebo gravírované dřevěné destičky. Kompozice obrazů se expresivně láme, plakátovitě trhá, či vypadá jako rozstřižená, editovaná ve střižně velkolepého biáku naší doby.
Autorku zajímá manipulace reklamy, marketingu a ideologie. A zvláště moc obrazů, kterou popsal Milan Kundera v románu Nesmrtelnost. Obrovská kola imagologie se točí v zákulisí a uvádějí do pohybu války, revoluce, reformy. Pod vlivem imagologů je pro nás důležitější, jak věci vypadají, jaký je jejich mediální obraz, ne jaké skutečně jsou. Vláda imagologie nás odtrhuje od reality, od sebe samých, využívá traumatu a touhy po naplnění.
Existuje individuální svoboda stále, nebo je jen často opakovanou iluzí? Táže se Simona Blahutová. Média slouží mocným a jakýkoli nevhodný hlas dokážou snadno umlčet a znemožnit. Díky chytře vysílaným zprávám se v důležitých okamžicích díváme jinam, a leccos nám uniká. „Chléb a hry“ funguje už třetí tisíciletí. Kdy a kde lze za neustále se proměňující clonou mediální reality zahlédnout pravdu a skutečnost? A jak ji ověřit...
Martina Vítková
Simona Blahutová (1980 Zlín) absolvovala v letech 2000–2006 Akademii výtvarných umění v Praze. Sochařské školení u Karla Nepraše vyměnila za malířské ateliéry Michaela Rittsteina a Vladimíra Skrepla. Po etapě odhalování falešného lesku módy a reklamy se pustila do analýzy moderní historie a ideologií. Její výstavy mívají vtipné názvy, ale stojí za nimi hluboká úvaha o vině, trestu a moci. Upálím démona v kabrioletu je promýšleným příběhem atentátu na Heydricha, jeho důvodech a důsledcích. Jiné cykly obrazů zpracovávají německý protifašistický odboj, Valkyrie nebo Gersteinovy zprávy z vyhlazovacích táborů Belzec, Treblinka a Majdanek, jež byly tak hrůzné, že jim nikdo nevěřil. Připomněla také domácí dramata, čihošťský zázrak a srážku jedince (faráře Toufara) s mocí. Zabývala se studenou válkou z období 80. let a jejími důsledky pro socialistické Československo, v němž vyrůstala. Aktuálně rozkrývá manipulativní podstatu moci demokratických států, nadnárodních organizací a producentů popové zábavy.