Bůh požehnal Americe
SIMONA BLAHUTOVÁ
BŮH POŽEHNAL AMERICE
Výstavní síň Divadla Karla Pippicha v Chrudimi
21. 9. – 19. 11. 2023
Výstavní síň Pippichova divadla připravila v prvním podzimním termínu výstavu malířky Simony Blahutové. Autorka je na současné vizuální scéně výjimečná vyprávěnými příběhy. Vztahují se k historii 20. století a současnosti. Jde o malbu, již napájejí historická fakta. Udržovat paměť bylo smyslem malby víc jak pět století. Dokud toto poselství nepřevzala jiná média: fotografie, rozhlas, televize, film, podcasty...
V nejnovější sérii si malířka aktuálních i historických kauz k analýze vybrala rovnováhu mezi Východem a Západem. Po tématu studené války 80. let v Československu se zabývá mocí. Mocí reálnou i manipulativní mocí obrazů.
Pracuje s kolážemi vytvořenými z dobového mainstreamového tisku. Převádí je do malířského média, rozšířeného velmi současnou technikou spreje, známou z pouličních graffiti. Recykluje staré plakáty, designuje transparentní materiál plexiskla, aby položila celou řadu otázek o pravdě, jejím hledání, a o svobodě, a jejím naplňování.
Simona Blahutová oživila kunderovský termín „imagologie“. Pojem se objevil v románu Nesmrtelnost a vystihuje děsivou a přitažlivou moc obrazů. Imagologie v globálně propojeném světě nahradila dříve vládnoucí ideologie. Propisuje se do našich životů. Zabýváme se výrobou a dekódováním obrazů, jež se nevztahují k realitě buď vůbec, nebo jen velmi volně. Jedince, firmy i státy zajímá mediální obraz, dobré jméno. V novinách či televizi se neobjevuje skutečnost, ale pouze to, co s přijatými obrazy souhlasí.
Výstava Simony Blahutové Bůh požehnal Americe je otázkou po tvaru světa, v němž žijeme, po realitě, již vnímáme. Smysly poznatelný svět se stává podřízeným světu vhodných obrazů. Světu reklamy. Ale co se děje s obrazy, fakty a informacemi „nevhodnými“? Můžeme bez nich žít a realizovat svou svobodu?
Simona Blahutová (1980, Zlín) absolvovala v letech 2000–2006 pražskou Akademii výtvarných umění. Prošla sochařským školením u Karla Nepraše a malířskými ateliéry Michaela Rittsteina a Vladimíra Skrepla. Analyzuje souvislosti mezi historií, ideologií a mediálním obrazem reality. Své malířské postupy, kdy vychází z koláže a pracuje se spreji, si vyzkoušela na historii německého odboje za druhé světové války. Připomněla také domácí drama, čihošťský zázrak a srážku jedince (faráře Toufara) s mocí. Zabývala se studenou válkou z období 80. let a jejími důsledky pro socialistické Československo, v němž vyrůstala.
Martina Vítková